Katsushika Hokusai 葛飾北斎

Popis

Tento tisk je reprodukcí japonského dřevotisku.

Každý obraz je ručně vyroben a před expedicí pečlivě zkontrolován a zabalen.

Obraz může být vložen do rámu nebo pověšen samostatně na zeď. (Doporučujeme koupit rám až po obdržení obrazu.)

Rozdíly mezi skutečnými barevnými tóny tisku a odstíny zobrazenými na různých počítačových monitorech se mohou lišit.

Katsushika Hokusai (葛飾北斎; říjen-listopad 1760 Edo – 10. května 1849) byl japonský umělec, malíř a dřevorytec období Edo, kterého nejvíce proslavily jeho dřevotisky žánru ukijo-e. Je autorem třináctidílného skicáře Hokusai manga (začal na něm pracovat v roce 1814) a sbírky dřevotisků 36 pohledů na horu Fudži (byla vytvořena v letech 1823–1829). Je považován za jednu z největších postav žánru ukijo-e neboli „obrazů prchavého světa“. Jeho umění bylo důležitým zdrojem inspirace mnoha evropských malířů, zvláště impresionistů jako byli Claude Monet nebo Vincent van Gogh. V Americe ovlivnil zejména Jamese McNeilla Whistlera. Hokusai a Hiroshige enormně ovlivnili světovou krajinomalbu. Hokusai je též známý díky svým erotickým malbám stylu šunga. Ve skutečnosti byla většina z nich jen reklamami pro veřejné domy a divadla, představení nebo portréty idolů, herců a děvčat z čajoven. Jeho Fukudžusó, série dvanácti tisků oslavujících smyslnost a náruživost, je považována za jedno ze tří největších děl stylu šunga. I když Hokusai studoval různé umělecké styly, jeho práce si uchovala stylovou nezávislost a osobitost. Seznámil se s evropskou malbou a užitím perspektivy, v prvních letech 19. století začal používat techniku stínování v tzv. západních tiscích (např. Člun bojující s vlnami, Hora Fudži viděná v Takahaši nebo Dvanáct tváří Jocuji). Ačkoli se proslavil nejvíce svými drobnými tisky a ilustracemi, vytvářel i obrovské obrazy (až 200 metrů čtverečních) mytologických postav před festivaly v Edu i Nagoje. Rád své umění veřejně prezentoval, a to i co se týče fáze tvorby – jednou ji dokonce předváděl šógunovi (vojenský vůdce Japonska, který byl sice teoreticky podřízen císaři, ale ve skutečnosti byl reálným vládcem země). Byl extrovert a jeho povaha byla neklidnou, o čemž svědčí, že za svůj život vystřídal 90 bytů a také zhruba dvacítku uměleckých pseudonymů. Až do konce svého života zůstal dychtivým studentem a na smrtelné posteli prohlásil: „Kdyby mi nebesa darovala ještě dalších pět let, stal bych se velkým malířem“. I ve vysokém věku maloval každý den, hledal nová témata a formy, nebál se experimentovat. Poslední dochovanou prací je tisk Zeměměřič z roku 1848. Ve stáří často na svých obrazech používal podpis Stařec posedlý kreslením.